S Šárkou a Petrem jsem se potkala díky naší svatbě. Sháněla jsem prstýnky, které budou mít jednoduchý, přesto výjimečný design, budou vyráběné lokálními šperkaři a k tomu všemu jsem si přála milou komunikaci. Po návštěvě klasických zlatnictví jsem byla zoufalá a propadala beznaději. Kudy jsem chodila, tudy jsem se ptala, až mi Míla z Kytky od potoka poradila Polomio, které sídlí v Roztokách nedaleko Prahy. Alelůja, to jsou oni! Našli jsme je!
A tak jsem se poznala s Šárkou a Petrem Poláčkovými. Na podzim mě oslovili o rodinné focení s jejich holkami. To bylo radosti, když jsem jim odepisovala „jasně, moc ráda“. Nejprve jsem fotila u nich doma, kde byla největší sranda skákat z gauče a poslouchat u toho oblíbený písničky.
Když jsem se s holkama „skámošila“, jeli jsme na naprosto dokonalé místo kousek od jejich domova. Nestačila jsem vstřebávat tu atmošku. Sad se zlatým listím, který se napojuje na borovicový lesík s výhledem do zeleně i na Prahu.
Byl teplý den, ale počasí bylo jako na apríl. Vítr silně foukal, všem lítaly vlasy do obličeje (tedy kromě Petra :) ), slunce zářilo skrz stromy a padaly kapky deště. Neskutečný! To světlo! Ach, to světlo!
Kdyby se tu otočila i Laura, byly by tu spolu s Aničkou lvíčata rovnou dvě. :)
Děkuju za radostné setkání. ❤
Komentáře